Novinky z oblasti - imunologie

Distribuce CK 7 je omezena na žlazové a přechodné epitely. Uvádí se, že cytokeratin 7 je hojně exprimován v kultivovaných bronchiálních a mezoteliálních buňkách, ale pouze v nižších hladinách v kultivovaných epidermálních buňkách. Předpokládaná aminokyselinová sekvence tohoto keratinu odhalila výrazný rozdíl mezi tímto keratinem a keratiny typu II exprimovanými v epidermálních buňkách. Cytokeratin 7 byl nalezen u adenokarcinomů plic, prsu, endometria, vaječníků, štítné žlázy a také u karcinomů močového měchýře a chromofobního karcinomu ledvin. Bylo popsáno, že exprese cytokeratinu 7 a cytokeratinu 20 vykazuje charakteristické vzorce pro primární a metastatické adenokarcinomy plic a kolorektálního karcinomu.

Aptamery, často popisované jako syntetické protilátky, jsou jednovláknové molekuly DNA nebo RNA, které se skládají do sekundárních struktur, a které se mohou vázat na cílové molekuly s vysokou afinitou a specificitou. Mezi jejich aplikace patří: detekční molekuly v analýzách podobných ELISA testu, proteinově specifické barvení tkáně, cílené podávání léků a také léčba makulární degenerace, jenž byla schválena FDA.

Cytokeratiny jsou velkou rodinou cytoskeletálních proteinů nacházejících se v epiteliálních buňkách. Jsou koordinovaně syntetizovány v párech, takže v každé epiteliální buňce je exprimován alespoň jeden člen každé rodiny. Cytokeratiny se shromažďují do povinných heteropolymerů složených z polypeptidů typu I (kyselé) a typu II (bazické) za vzniku tetramerů a protofilamentů vyššího řádu. Bazální buňky lidské epidermis exprimují kyselý keratin 14 a bazický cytokeratin 5. Cytokeratin 5 je 58 kD protein, který úzce souvisí s cytokeratinem 6. Sdílejí podobnou distribuci v tkáních a nacházejí se v různých poměrech v mnoha nekeratinizujících vrstvených dlaždicových epitelech, například na sliznici jazyka, stejně jako v bazálních epitelech průdušnice, bazálních buňkách epidermis, vlasových folikulích, mazových a potních žlázách kůže, luminálních buňkách mléčné žlázy, bazálních buňkách prostaty, urotelu, pochvy a na endocervikální sliznici.

Molekula CD4 je glykoprotein, patřící do nadrodiny imunoglobulinů, která je spojena s rozpoznáváním antigenu HLA II. třídy. CD4 pozitivní T buňky jsou hlavně buňky sekretující cytokiny. Antigen CD4 chybí v nezralých thymocytech a je exprimován během vývoje T-buněk. T-buňky v brzlíku mohou současně exprimovat CD4 a CD8. CD4 je také exprimován na monocytech a buňkách odvozených od monocytů, jako jsou histiocyty a Langerhansovy buňky.

Enzymová imunosorbentní analýza, taktéž známá jako ELISA nebo EIA, je metoda určená k detekci a kvantifikaci rozličných látek, jako jsou peptidy, proteiny, protilátky a hormony. Identifikace látky je provedena pomocí specifických protilátek na základě barevné změny. Při testu ELISA je antigen zpravidla imobilizován na pevném povrchu a poté zkombinován s protilátkou, jež je označena enzymem.

Protilátka p40 může být použita jako alternativní marker pro rozlišení adenokarcinomu prostaty vs. benigních prostatických žláz a pro stanovení intraduktálního karcinomu prsu vs. invazivního duktálního karcinomu prsu.

Průtoková cytometrie je jednou z nejintenzivněji používaných technik v imunologii, která vytváří velké množství dat v krátkém čase. Umožňuje získat informace o markerech buněčného povrchu, buněčných procesech (jako je apoptóza), signálních drahách a mnoha dalších.

PSA je marker diferenciace nádorů epitelu prostaty. Klon 35H9 je klonem se stabilně skvělými výsledky v NordiQC. Pokud hledáte myší klon pro jednoduché i dvojité barvení, neuděláte chybu. 

Imunofluorescence (IF) je účinná metoda pro vizualizaci intracelulárních procesů, stavů a struktur. IF preparáty lze analyzovat různými mikroskopickými technikami (např. konfokální mikroskopií, epifluorescencí, TIRF, GSDIM) v závislosti na aplikaci nebo zájmech výzkumníka. Mezitím se IF stala nezbytnou pro velké množství výzkumných skupin, které mají přístup alespoň k jednoduchému fluorescenčnímu mikroskopu.

Proteiny hrají v lidském zdraví velmi významnou úlohu. Základní, aplikovaný a klinický výzkum se snaží porozumět tomu, jak exprese proteinů, jejich lokalizace, posttraslační modifikace (PTMs) a jejich interakce regulují homeostázu a nejrůznější choroby (viz žlutý rámeček).