Přikrajování

Krok 12: Kontrolovat stav fixace

Vzorky jsou zpracovávány okamžitě, zejména velké kusy tkáně, které by jinak mohly být nedostatečně fixovány.

 

Na problémové vzorky se při fixaci nebere ohled.

Obr: Vzorky ve velkých nádobách by měly být zkontrolovány co nejdříve, aby bylo možno zajistit, že budou adekvátně zpracovány.

 

Krok 13: Přikrajovat vzorky na tenké řezy

Vždy se dbá na přípravu stejně tenkých lamel z velkých vzorků (max. tloušťka 3–4 mm). Důležité to je zejména u hustých tkání.

 

Řezy jsou někdy silné i 6 mm a více a často nerovné.

Obr: Na obrázku jsou zobrazeny rovnoměrné, tenké (2-3 mm) plátky nádoru připravené pro další zpracování. Takové by se měly zpracovávat efektivně a měly by se dobře krájet.

Krok 14: Zamezit poškození vzorku

Je třeba zamezit poškození jemných vzorků, zejména těch, které jsou neúplně fixovány. Se vzorky je třeba zacházet šetrně, nepotrhat je a k řezání vždy používat ostré čepele.

 

Hrubé zacházení se vzorky bez ohledu na stav jejich fixace. Použití tupé čepele.

 

Obr: Řez plic obarvený H&E vykazuje zřejmé lokalní poškození, způsobné silným stiknutím pinzety při manipulaci se vzorkem. Čerstvé nebo částečně fixované tkáně jsou nejnáchylnější. K poškození může ale dojít i u fragilních fixovaných vzorků.

 

 

Krok 15: Zamezit křížové kontaminaci

Vzorek zpracovávat na čistém povrchu, aby se zabránilo jeho kontaminace jiným vzorkem.

 

Někdy se povrch řezné desky mezi vzorky téhož typu řádně nečistí. To je však chyba, kvůli které může být např. maligní vzorek kontaminován benigním vzorkem.

Obr: Řez plic obarvený H&E obsahující cizí tkáň (játra).

 

Krok 16: Použití molitanových podložek v kazetkách

Aby nedošlo ke stlačení tkáně a jejímu nechtěnému poškození, zejména jedná-li se o čerstvé nebo neúplně fixované vzorky, neumisťujte tkáň mezi molitanové podložky. Týká se to zejména vzorků získaných jehlovou (punkční) biopsií.

Drobné, čerstvé nebo neúplně fixované vzorky jsou někdy umístěny mezi molitanové podložky, vloženy do kazetky a poté fixovány. To ale může zapříčinit vznik různých artefaktů.

Obr: Trojúhelníkové prostory viditelné v této části řezu jsou způsobeny použitím molitanové podložky v kazetě na čerstvý nebo málo fixovaný vzorek.

 

Krok 17: Zvolit vhodné kazety

Je třeba zvolit kazety vhodné pro zpracovávaný typ vzorku. Tkáňové fragmenty se totiž během zpracování vzorku zmenšují, a pokud by otvory v kazetě byly příliš velké, fragmenty vzorku by mohly během zpracování uniknout do použitých roztoků, v horším případě se přilepit k jinému vzorku.

 

Při umisťování vzorků do kazet je používán pouze jeden typ kazet.

Obr: A)Některé z menších fragmentů tkáně mohou unikat skrz otvory v kazetě. Během zpracování se tkáň scvrkává a může otvory vyplavat snadněji. B)Pro malé fragmenty tkání jsou k dispozici kazety s jemnými perforacemi.

 

Krok 18: Zamezit přeplnění kazet

Kazety nejsou přeplněné tkáněmi, aby bylo umožněno reagenciím snadno pronikat do vzorku. Pokud je vzorek velký, použije se další kazeta.

Kazety jsou často přeplněny tkání, což omezuje přístup činidel.

 

 

Obr: Tyto kazety jsou přeplněné. Pokud budou takto zpracované, vzorky budou zdeformované a je pravděpodobné, že jejich prosycení nebude úplné.

 

Krok 19: Zřetelně označovat kazety

Kazety jsou vždy jasně označeny. Přesná identifikace vzorků má zásadní význam.

 

Někdy je obtížné přečíst označení na kazetách a je třeba si i domýšlet.

Obr: Nečitelné štítky s kazetami jsou naprosto nepřijatelné.

 

 

Máte další otázky?
Ozvěte se nám.
Mgr. Zuzana Manhartová

Mgr. Zuzana Manhartová

+420 735 177 202
zmanhartova@baria.cz