Sezení při mikroskopování

Ergonomie podporuje soustředění se při laboratorní práci

Žádný člověk není stejný. Ať už vysoký či malý, mohutnější nebo drobnější, pravák či levák, každý má na nástroj, se kterým pracuje hned několik hodin denně, různé požadavky. Toto platí zejména pak pro pracoviště, kde se provádí rutinní úkoly vyžadující statické držení těla, jako je například pipetování, mikroskopování nebo krájení na mikrotomu. Studie pracovního lékařství ukazují, že pracoviště s optickými nástroji si vybírají svou daň zejména na páteři, pažích a zraku. Samotná mikroskopie klade na uživatele mnohem větší zátěž než obrazovky počítačů, které získávají tolik pozornosti veřejnosti. Kombinace sezení u mikroskopu v neměnné pozici a opakovaných pohybů rukou přináší riziko namáhání svalů krku a horních končetin.

Ergonomicky navržená pracoviště jsou proto dobrým  předpokladem pro životní pohodu, motivaci a efektivitu. Počáteční investice do ergonomie se brzy vyplatí a má dlouhodobé přínosy pro všechny zúčastněné, což vede k lepším výsledkům, vyšší kvalitě práce a v konečném důsledku také k menší ztrátě pracovní doby.

Fyzioterapeut John Ludescher vysvětluje, jak můžeme tělu poskytnout optimální podporu tak, aby ze sebe mohlo vydat to nejlepší.

Které části těla jsou při práci s mikroskopem vystavovány největší zátěži?

Především krční páteř, spojení mezi krční a hrudní páteří, a také svaly ramen a krku. Mezi symptomy zátěže patří napjatost a bolest ramenních svalů, které mohou vystřelovat do paží, vyhřezlá ploténka, bolesti hlavy, zvonění v uších a celkové stavy vyčerpání. Negativní účinek má také často pozorované předsunutí hlavy, které vede k nepříznivé poloze prvního krčního obratle. Hyperextenze zápěstí způsobuje asymetrické namáhání svalů dolní části paže, což může mít za následek bolest šlachového pouzdra a tzv. „tenisový loket“.

Obr. 1: Nemoci těla vyplývající ze sedavého zaměstnání.

Obr. 2: Uvolněné tělo a hlava, paže pohodlně podepřené, dostatečný prostor pro nohy, správné využití židle.

Jak by mělo vypadat ergonomicky ideální pracoviště pro mikroskopování?

Tělo by mělo být ve vzpřímené pozici, tj. ramenní a kyčelní kloub by měl být ve vertikálním postavení. Prvním krokem k dosažení tohoto cíle je zajistit, aby byla správně seřízena židle: V sedě by měl být kyčelní kloub vůči horní části těla ve větším úhlu než 90 stupňů. Rovněž by měly být kyčelní klouby výš než kolenní klouby, aby mohly být obě nohy ohnuté do pravého úhlu.  Díky tomu se narovná poloha pánve a sezení tolik neunavuje.  Svaly jsou v neutrální poloze a nedochází k jejich namáhání. Nakonec je při nastavování sklonu sedadla důležité, aby byl tlak do sedadla rovnoměrně rozložen na stehna. Ve druhém kroku musí být stůl nastaven ve správné výšce  a musí být dodržena správná pracovní vzdálenost mezi židlí a stolem.

Po provedení těchto úprav přichází na řadu třetí krok: poloha mikroskopu by se měla upravit tak, aby umožňovala vzpřímené držení těla. V závislosti na postavě uživatele musí být výška a úhel okuláru upraven tak, aby mohl pracovat ve vzpřímené poloze a ve správné pracovní vzdálenosti. To je samozřejmě možné pouze s mikroskopickým systémem s variabilními binokuláry a flexibilním příslušenstvím. Problematikou výběru vhodného mikroskopu jsme se zabývali v jednom z předchozích článků na našem blogu. Protože často mikroskop používá v laboratoři hned několik zaměstnanců, je dobré zvolit takový mikroskop, se kterým se bude snadno manipulovat. Leica Microsystems má ve svém průkopnickém portfoliu takových produktů několik, psali jsme o nich nedávno v článku Mikroskopy DM1000 – DM3000 – přizpůsobí se každému uživateli

Toto je nejlepší možný scénář. Jak ale vypadá každodenní realita v laboratořích?

Většina lidí si nejprve sedne a až poté přizpůsobí své držení těla mikroskopu, což nevyhnutelně vede k chybám držení těla a typům bolesti, které jsem popsal výše.

Obr. 3: PhysioCap se silikonovou vložkou o hmotnosti 500 gramů, která udržuje svaly krku a páteře stále v kondici a povzbuzuje tělo k tomu , aby automaticky zaujalo vzpřímené držení těla.

Co dalšího lze udělat, aby se předešlo fyzické námaze při mikroskopování?

Mimořádně důležitá je samozřejmě fyzická zdatnost, zdravý životní styl a vědomí svého těla. Aby bylo tělo ve vzpřímené pozici, je potřeba při práci sedět uvolněně, a musíte vědět, jaký je to pocit „být v rovnováze.“ Do zrcadla se na sebe totiž nepodíváte! K tomu je užitečný model PhysioCap. Jedná se o baseballovou čepici se silikonovou vložkou o hmotnosti 500 gramů. Při jejím nošení máte pocit, jako byste na hlavě vyvažovali knihu. Díky této čepici snadno posilujete a udržujete svaly krku a páteře v kondici, a také povzbuzujete tělo, aby automaticky zaujalo správné vzpřímené držení těla. 

Dobrých výsledků lze dosáhnout pouze tehdy, pokud jsou tělu, od kterého požadujeme velký výkon, nabízeny optimální podmínky. Vzpřímené a pohodlné držení těla zlepšuje koncentraci a kvalitu práce, a navíc se na konci dne se cítíte podstatně méně vyčerpaní. Koneckonců, opuštěním laboratoře úspěšný den zdaleka nekončí.

Obr. 4: Před a po optimalizaci držení těla pomocí „PhysioCap“

Další zajímavé články o problematice mikroskopů:

Co byste měli zvážit při nákupu klinického mikroskopu

Mikroskopy DM1000 – DM3000 – přizpůsobí se každému uživateli 

Prezentace produktů společnosti Akoya

Prezentace produktů společnosti Akoya

Srdečně Vás zveme na květnovou prezentaci produktů pro multiplexovou imunofluorescenci a prostorovou fenotypizaci buněk společnosti Akoya. Představení proběhne 10.5. v Praze a 11.5. v Brně.

více informací
100 markerů na jednom řezu? – Ultrahiplex mIF od společnosti Akoya

100 markerů na jednom řezu? – Ultrahiplex mIF od společnosti Akoya

Nejen těm, kteří se zajímají o fenotypizaci buněk, ale také těm, kteří se zabývají IHC a IF, přinášíme nové produkty a přístroje od společnosti Akoya.

více informací
Snížení autofluorescence tkáně a významné zvýšení podílu signálu k šumu – Vector Laboratories

Snížení autofluorescence tkáně a významné zvýšení podílu signálu k šumu – Vector Laboratories

Imunofluorescence (IF) je jednoduchá, nicméně účinná metoda k vizualizaci exprese proteinů v tkáních či buňkách pomocí protilátek konjugovaných s fluoroforem. Tato technika však vyžaduje optimalizaci a důkladné pochopení, abychom dosáhli rovnováhy mezi pěknou strukturou zabarvení a šumem pozadí. Není nic horšího, než když po potenciálně celodenním barvicím protokolu, jemuž předcházela obšírná preparace tkáně, experimentální příprava apod., nahlédnete do mikroskopu a v něm vidíte pouze šum pozadí či nespecifické zabarvení. Tento článek si klade za cíl být průvodcem při rozpoznání problému s autofluorescencí, představit některé její potenciální příčiny a poučit o technikách, jimiž lze autofluorescenci potlačit či eliminovat tak, abyste dosáhli krásného a vysoce kvalitního fluorescenčního barvení. (Tento článek může obsahovat prvky reklamy dle definice zákona č. 40/1995 Sb.)

více informací