Novinky z oblasti - buněčná kultivace

Kryokonzervace je zavedená laboratorní technika používaná k uchovávání buněk a jiného biologického materiálu při teplotě blízké teplotě kapalného dusíku (-196°C). Tento článek pojednává o osvědčených postupech pro zamrazování a rozmrazování buněk, aby byla udržena jejich vysoká životaschopnost.

Vizualizace vnitřního prostředí organel nám pomáhá pochopit molekulární mechanismy a abnormality v hodnocených buňkách. Kromě toho, že můžeme používat markery proteinů specifických pro jednotlivé organely, můžeme ke studiu organel používat také barviva, která zvýrazní předmětné specializované struktury, a napomohou tak při jejich výzkumu. V tomto příspěvku shrnujeme, jak co nejlépe využít barvení k identifikaci jednotlivých buněčných organel.

Bez ohledu na velikost či rozsah vaší laboratoře, přijde čas, kdy budete potřebovat řešení na míru pro vaše média, séra nebo reagencie. Široce dostupné a předpřipravené laboratorní produkty se skvěle hodí pro mnoho laboratorních potřeb, vědci ale často zjišťují, že potřebují možnosti šité na míru, pokud produkty ze standardního katalogu zcela nepasují k jejich projektu.

Buněčné kultury savců slouží jako nedocenitelný nástroj v buněčné biologii již několik desetiletí. Monovrstvy adherentních buněk pěstovaných na plochých a tuhých dvojrozměrných (2D) substrátech, jako je polystyren nebo sklo, se vyvinuly jako hlavní opora v konvenčních systémech buněčných kultur. Dvourozměrné studie buněčných kultur hrály klíčovou roli při prohlubování našeho chápání vývojové biologie, morfogeneze tkáně, mechanismů nemocí, objevu léků, produkce bílkovin ve velkém měřítku, tkáňového inženýrství a regenerativní medicíny. Současně se také objevilo množství nedostatků spojených se systémy 2D kultur, zejména s ohledem na jejich neschopnost napodobovat podmínky in vivo a poskytovat fyziologickou relevanci.

Někteří vědci stále upřednostňují ruční počítání buněk pomocí hemocytometrů; manuální počítání buněk je však pracné a často jde o neefektivní využití času. Experimenty by měly být prováděny s přesností a precizností, a to platí jak pro sbírání, kvantifikaci, tak i analýzu vzorků buněk.

Žádný problém spojený s buněčnými kulturami není tak všeobecně rozšířený jako ztráta kultury v důsledku kontaminace. Všichni pracovníci a všechny laboratoře pracující s buněčnými kulturami tuto zkušenost mají. Kontaminace kultury může být biologická nebo chemická, viditelná nebo neviditelná, destruktivní nebo vypadající neškodně. Ve všech případech však nepříznivě ovlivňuje jak použití vaší buněčné kultury, tak kvalitu výzkumu.

Téměř všechny buňky in vivo jsou usídlené v extracelulární matrix (ECM), která má složitou 3D architekturu. Tyto buňky interagují se sousedními buňkami pomocí biochemických spojů1. Proto je logické, že prostředí buněčné kultury, které není schopno napodobit tuto strukturu a organizaci, může mít svá omezení. Buňky pěstované v plochém 2D prostředí často vykazují zhoršené vlastnosti, co se týče buněčné morfologie, životaschopnosti, diferenciace a proliferace.

Výrazy „sféroid“ a „organoid“ jsou něco jako džem a marmeláda. Jistě. Jejich názvy mají podobný význam, často se zaměňují a většinou si vystačíte, ať už použijete kterýkoliv z nich. Jenže mezi marmeládou a džemem existují výrazné rozdíly v tom, jak jsou vyrobeny a jak chutnají.

Zařízení a aplikace na bázi cloudu se staly důležitou součástí našeho každodenního života. Můžeme si díky nim okamžitě poslechnout jakoukoliv skladbu, sledovat nejnovější filmy, sledovat své zdraví pomocí hodinek, sdílet velké soubory a dokonce nám umožňují vzdálenou práci.

Buněčné kultury se staly jedním z hlavních nástrojů dnešních přírodních věd. Tento průvodce byl sestaven jako základní úvod do živočišných buněčných kultur.